Pane Kavko, předpokládáte, že nemám ani tušení na příklad o svitcích z Nag Hamadi, či rukopisech od Mrtvého moře? Pro vaši informaci: Byl jsem kdysi dávno vychováván jako českobratrský evangelík, takže jsem se učil číst z Bible stuttgartské, vytištěné v roce 1814. Bylo pro mne šokem, když jsem v první třídě dostal do ruky Poupata, tištěná latinkou. Ještě pro vaši informaci: Do školy jsem chodil v době, kdy se povinně učilo katolické náboženství, takže první, co udělal katecheta bylo, že mne vyhnal ze třídy. Ale musel jsem stát hned za dveřmi, protože jakmile začal zkoušet, musel jsem zpátky do třídy, abych zodpověděl otázky, které nezvládli křesťanští žáci.

Složení biblického kánonu se v průběhu staletí měnilo. Evangelií je více než čtyři, ale v západním křesťanství od Tridentského koncilu (1546, dekret Sacrosancta) jsou pouze čtyři evangelia kanonická. Těch ostatních (akokryfních) je poněkud delší řada. Tato evangelia ovšem nebyla zařazena do NZ kánonu, protože "se nehodila" (zjednodušeně řečeno).

Téma by se dalo rozepsat šířeji a hlouběji.

Mimochodem za záměna "Iudaeorum" za "Iudeis" je mylná - neřekl bych, že to někdy bylo interpretováno takto.

Kanonická evangelia jsou čtyři od Nikajského koncilu v roce 325. Tridentský koncil byl proto, že to byla reakce na protestantské hnutí, které ve stejném roce kodifikovalo židovská kánon na základě židovské synody z Jabné v roce 92.

Nebudu Vám popisovat vznik katolické verze Bible, protože ta je ve své komplexní podobě používaná min. od druhého století, což je možné dohledat ve spisech prvních křesťanských autorů. Redikce na nikósijském koncilu byla provedena na základě různých hnutí, která byla gnostická a byla potřeba si vyjasnit, které knihy jsou součástí kánonu. K tomu se došlo na základě posloupnosti a významu. Ne, že se nehodila.

Až na to, že I.N.R.I. je zkratka IESVS NAZARENVS REX IVDÆORVM (Iesus Nazarenus, Rex Iudaeorum), což se celkem přesně překládá jako Ježíš Nazretský, král židovský.

Máte pravdu, jenže to by autor musel něco vědět a znát a hlavně si něco přečíst od autorů z prvního a druhého století našeho letopočtu.