Strč prst skrz krk.

Přiznávám, že Koran v podstatě neznám. Pouze jsem kdysi koupil a přečetl Hrbkův překlad. Tenkrát mne několik súr zaujalo:

Súra 109 je pravděpodobně v islamu nejčasteji recitovaná. To proto, že v arabštině je to takové to "Strč prst" a  proto slouží jako alkoholtester. Pravda je taková, že Mohamed v sedmém století zakázal pouze pití vína, patrně proto, že tenkrát neznal ani Budvar ani Tuzemák.

Zajímavější je ovšem pokračování súry 109, protože v něm je řečeno,, že židé, křesťané a sabatejci jsou tak či onak spřízněni s islamem, takže islam proti nim nemá vystupovat. Z toho pohledu Islamský stát či Taliban a všechny další islamské teroristické organizace jsou navýsost heretické a porušující zákony Koranu, takže by proti nim měla být vyhlášena fatva. Je zajímavé, že se to ani v jediném případě nestalo.

Není jisté, koho Mohamed mínil pod názvem sabatejci. Možná by to měl být lid královny ze Sáby, ale není to jisté. Vysvětlivku si zaslouží i výraz fatva: Je to trest, vyhlášený kterýmkoliv imamem a výkon trestu je povinností každého mohamedána, který má možnost ho vykonat.

V tom smyslu je významná súra 53, v níž jsou jmenovány hned tři polyteistické bohyně, takže pokud Mohamedovi diktoval Koran archanděl Gabriel, dopistil se hereze přímo Alláhův vyslanec. V devatenáctém století byly pojmenovány Satanské verše, překvapující ovšem je, že v Koranu přetrvaly do dnešních dnů. A nad Salomonem Rushdiem ajatolláh Chomejní za ně nad ním vyhlásil fatvu.

Problémem je, že fatvu může vyhlásit kterýkoliv imam - významově předčítatel modliteb v mešitě - ve skutečnosti předseda či vůdce místní islamské komunity. Ajatolláh je pak nejvyšší učitel islamu, samozřejmě současně i imam.

Úkon vyhlášení fatvy je pak následující: Imam je policista, který zjišťuje a vyšetřuje porušení zákonů Koranu. Současně je žalobce, který posuzuje, do jaké míry je to trestný čin, v neposlední řadě je i soudce, který rozhoduje o vině a trestu.

Není tedy pochyby, že kdokoliv, mohamedán, žid či křesťann nebo ateista je vůči rozhodnutím imamů naprosto bezbranný, protože proti jejich rozhodnutím není možné podat odvolání.

Variantou k fatvě je džihád - svatá válka, která má tři varianty, z nichž nejmírnější by se dala přeložit jako diskuze, ovšem s tím, že je to diskuze poněkud jednostranná, protože na námitky oponenta není třeba brát zřetel. Nejtvrdší varianta - svatá válka ozbrojená má opět vbazbu na súru 109 - proti židům, křesťanům a sabatejcům nesmí být vedena.

Prostě "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde."

                                                                                     Antonín Robin